Lolita

Stává se to častěji, než bychom řekli… Proč vlastně holčičky svádějí nevlastní (a někdy i vlastní) tatínky? Proč je oni někdy nedokážou odmítnout?

A jak by se měla žena vyrovnat s tím, že mezi dcerou a partnerem to jiskří? Může být ráda, když jen kouká! Horší je, když začne zapojovat i jiné smysly než zrak, případně jiné orgány než oči. Čímž opravdu nemám na mysli sluch a uši, ani pouhé očichávání. Ale abych zbytečně neplašil – rozhodně nejde o masový jev. Hloupé ovšem je, stanete-li se zrovna vy onou pověstnou výjimkou potvrzující pravidlo. Pak totiž hrozí tragédie téměř antických rozměrů.

Oidipus a Electra
Už Freud popisuje tzv. Oidipův komplex. Jeho zásluhou víme, že téměř každý kluk může projít fází, v níž by nejraději zabil vlastního otce a nahradil jej po boku vlastní matky. Existuje však i analogie Oidipova komplexu v holčičím provedení, tzv. komplex Elektřin. Zůstane-li vše jen na úrovni nevědomého puzení, které se nepromítne ani do vědomí, natož pak do reálného jednání, mohou mít oba komplexy dokonce vývojový význam pro osvojování pohlavních rolí. Až potud se stále pohybujeme v tradiční rodině s oběma pokrevními rodiči, případně v rodině, kde se nepokrevní rodič začal angažovat velmi záhy, nejpozději tak v prvním nebo druhém roce života dítěte. Oba komplexy jsou totiž spojeny právě s ranným dětstvím.

Proč mamince ubližuje?
Jiná situace nastává a zcela jiným nebezpečím jsme nuceni čelit, pokud se náhradní rodič (případně partner matky) objeví později. Pak opravdu může dojít k nešťastnému souběhu řady faktorů a následně i k problémům. Zajímavá bývá především motivace svádějící dcery. Někdy je povýtce instrumentální – ona se nesnaží matčina přítele svést proto, že by v něm sama nalezla bůhvíjaké zalíbení. Ona si pouze chce touto cestou vyřídit cosi s matkou. Pociťuje-li vůči ní zlobu, pak jde o velice účinný prostředek, jak matku ranit. Pokud je na ni hodně fixována a chce ji mít jen pro sebe, pak se může snažit naopak její vztah s partnerem zhatit.

Dceřiny motivy však mohou někdy být i méně komplikované. Už tím, že se manželství jejích rodičů rozpadlo, případně že otec v rodině absentoval z jiných příčin, je celkem pochopitelné, že jej může emočně postrádat. Dívky s podobnou zkušeností mívají pak v dospívání i v ranné dospělosti zvláštní afinitu k mužům věkově výrazně starším. K těm, co by jim částí nahradili chybějícího otce a zároveň na sebe vzali i roli partnerskou. A teď jim matčina volba přihrála někoho takového přímo pod nos, v případě společného bydlení dokonce do intimity společného teritoria!

Pozor na staré kozly!
Právem se sice můžeme domnívat, že alespoň ten „stárnoucí kozel“ by už měl mít rozum. Že by měl vše udržet v podobě, která nebude nikoho zbytečně zraňovat, nikomu ubližovat. Teoreticky ano, v praxi však může být vše poněkud složitější. Pak mnohdy stačí pocit zevšednění či jiné nedorozumění mezi ním a dívčinou matkou, a k neštěstí je už jen krůček. Přičemž ani náhodou nemusí jít o projev pedofilie. Zvláště když jde o sedmnáctiletou slečnu.

Stejně jako u většiny partnerských trápení, platí i zde, že prevence je vždy snazší než léčba. Pokud si matka s dcerou dokáží udržet harmonický vztah, riziko výrazně sníží. Je dobré si uvědomit, že případná dceřina počáteční žárlivost na matčina nového partnera může být vyvolána pouhou úzkostí, že by po otci mohla částečně ztratit i matku. Součástí prevence bude nepochybně průběžná kultivace vztahu matky s partnerem, aby se snížila pravděpodobnost, že si on bude hledat útěchu či potěchu někde jinde. Shodou okolností třeba i u dcery.

Pokud se nový partner objeví až v době, kdy již dcera dospívá, pak může „ambulantní“ vztah s bydlením každý ve svém bezpečnější volbou než soužití v jedné domácnosti. Spousta podobných vztahů takto funguje bez sebemenších potíží a jsou obohacením nejen pro oba dospělé, ale i pro potomky bez rozdílu věku a pohlaví.

Zdroj: Žena.cz

Dejte vědět také ostatním: