Zkažené ženy a svatí muži

„S prostitucí ve městech je to jako s toaletami na zámcích. Jestliže je člověk odstraní, rozšíří se v zámcích zápach a hniloba.“ Takto cituje N. J. Ringdal ve své knize Dějiny prostituce vůdčího středověkého teologa Tomáše Akvinského.

Myšlenka Tomáše Akvinského, že prostituce je něco, bez čeho se společnost neobejde, nebyla nijak nová. Přesto se našli tací, kteří se do marného boje s tímto fenoménem pustili – a ne vždy zrovna šťastnými prostředky.

Raději smrt než klášter
Ctnostná Theodora, manželka byzantského císaře Jusitinána, který vládl na přelomu 5. a 6. století, se o to pokusila velmi svérázným způsobem. Rozhodla se přestěhovat 500 prostitutek do kláštera na druhé straně Bosporu, kde by žily řádným životem. Mnohé se raději během plavby vrhly přes palubu a utopily se, jiné si vzaly život v klášteře. I Karel Veliký se rozhodl s prostitucí bojovat a prostituci se smilstvem a cizoložstvím zařadil do svého zákoníku jako nejhorší sexuální neřesti, nicméně nedochovaly se zprávy, jak tento boj dopadl. Jeden z pozdějších císařů na trůně Svaté říše římské zase nechal házet svázané prostitutky do studené vody a přihlížejícím bylo zakázáno dívkám pomoci. Škála trestů byla pestrá – pobyt na pranýři, mrskání, stříhání vlasů. Jejich zákazníkům však žádný trest nehrozil, a tak prodejná láska kvetla vesele dál, protože kde je poptávka, je i nabídka.

S tichým souhlasem církve
S rozvojem měst vznikla potřeba toto „řemeslo“ nějak začlenit do městské struktury. Vždyť to byla ona nutná a nakonec trpěná „stoka“, která měla společnosti ulevit od bahna neřesti. Svatý Augustin se k tomu vyjádřil takto: „Jestliže potlačíte prostituci, zkazí společnost lehkomyslná rozkoš.“ A tak, s tichým souhlasem církve, vznikaly veřejné domy pod dohledem policie. Jejich návštěvníky byli převážně počestní měšťané, které omrzely slasti manželského lože – titíž měšťané, kteří často v rámci uchování neposkvrněné morálky proti prostituci brojili a rádi přihlíželi ostouzení a trestání prostitutek. Při sčítání lidu v Římě v 15. století bylo ze 70 000 obyvatel 7 000 prostitutek, mezi něž byly však započteny i stálé milenky duchovních. Pařížský cech prostitutek čítal v té době 4000 členek.

Hygiena nade vše
Zdálo by se, že s hygienou při provozování prostituce to bylo ve středověku více než špatné, nicméně naučný spisek Trotuta ze Slerna nás přesvědčí o opaku: „Každá žena si před souloží musí umýt své vnitřní orgány prsty obalenými vlnou a utřít se zvenku i zevnitř dokonale čistým ručníkem, potom roztáhne nohy tak, aby veškerá nečistota vytekla ven. Poté se utře ještě jednou, posype se osvěžujícím pudrem a navoní přirozenou růžovou vůní. Teprve potom může přijmout zákazníka.“ (N.J. Ringdal). Spojení prodejné lásky s hygienou probíhalo i na jiné úrovni. Takzvané „domy žen“, které se nacházely v postranních uličkách, přibraly do svého vybavení i veřejnou lázeň. Ve středu domu stával bazének pro pět až šest osob a k dispozici byly i malé komůrky. Ženy chodily před hosty nahé a bazének zdaleka nesloužil jen k očistě těla, ale i sexuálním hrátkám. Paříž, která měla na počátku 15. století 20 000 obyvatel, mohla nabídnout až 30 podobných zařízení.

Kromě prostituce, která našla své útočiště pod střechou lázeňských domů, byla ve městech rozvinutá i pouliční prodejná láska. Opět vznikl problém, jak oddělit ženy nectnostné od žen ctnostných, aby nedocházelo k omylu, a tak po vzoru starověkých civilizací byl prostitutkám určen způsob oblékání. V Paříži například nesměly nosit zlaté pásky, široké sukně a tehdy velmi oblíbené, módní kožešinové límce.

Každý pátý zákazník byl duchovní
Vedle prostitutek působících ve městech existovaly i ženy, které za svou obživou cestovaly a navštěvovaly méně osídlené oblasti. Mohly cestovat bez doprovodu, ale většinou si raději zaplatily ochranu muže. Když je zastihla nemoc nebo byly životem vyčerpané, mohly nalézt útočiště v klášterech, jejichž křesťanskou povinností bylo přijmout poutníka či poutnici v nouzi. Když nabyly sil, většinou se vydávaly na další pouť. Posilování celibátu u duchovních, který neměl ani tak aspekt morální, jako spíš cíl, aby se majetek církve nedělil mezi milenky a potomky páterů, zajistilo prostitutkám příliv dalších zákazníků. Odhaduje se, že každým pátým zákazníkem byl příslušník duchovního stavu. Homosexuální prostituce se ve středověku provozovala mnohem diskrétněji, protože homosexualita byla považována za velký hřích, a proto činnost mužů živících se svým tělem nebyla nijak registrována ani zdaněna.

Zdroj: Centrum.cz

Dejte vědět také ostatním: